Většina z nás asi postní dobu příliš nemiluje. Naopak. Rádi se veselíme (fašanky, plesy. Vždyť život je složitý sám o sobě, tak proč si odříkat nějaké dovolené radosti, které nám to trochu zpříjemňují. Vždyť to přece není hřích a křesťan má být radostný?
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; Kaz 3/1-4
Přesto však i postní doba se může stát velmi radostnou. Sv. Otec připomíná knihu Ex.20/20: Já jsem Hospodin tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Postní doba nás vede na vnitřní poušť, ne abychom na ní zemřeli, nýbrž abychom opustili otroctví, které je jakoby vepsáno do každé buňky našeho těla a vydali se na cestu svobody.
Více v dokumentu Radost v postu
